Jmelí nesmí o Vánocích chybět v žádné domácnosti! Je to jeden z nejstarších Vánočních obyčejů. Odedávna bylo považováno za posvátnou rostlinu. Již našim pradávným předkům připadala tato věčně zelená rostlina tajemná. Fascinující pro ně byly i jejich neobvyklé plody - bílé koule podobající se perlám a dozrávající v prosinci. Právě díky jeho tajemnosti se jmelí v domovech zavěšovalo na stropy, věřilo se totiž, že má kouzelné účinky. Věřilo se, že dokáže ochránit před ohněm, mocí čarodějnic a zlých duchů. Dokonce se tradovalo, že funguje i jako protijed a vyléčí jakoukoliv chorobu.
A co to jmelí vlastně je?
Parazitická rostlinka, žijící jako cizopasník na jehličnanech. Tento keřík je jedním z hlavních symbolů Vánoc, kdy bývá barven zlatou, stříbrnou či bílou barvou.
Nesmíme zapomínat, že sklizeň jmelí je důležitou součástí celého rituálu. Odřezávalo se zlatým srpem a chytalo do plachet, aby se nedotklo země, jelikož by mohlo ztratit svou kouzelnou moc.
Větvička jmelí by měla být zavěšena nade dveřmi pro ochranu, štěstí a blahobyt. Měla by zde viset vždy až do dalších Vánoc, kdy ji nahradí jmelí čerstvé. Pro štěstí musí však být darované. Ten kdo si jej sám koupí, nic mu jmelí nepřináší.
Troška historie:
Zvyk česat jmelí pochází z dob dávných a předkřesťanských. Dodnes tento zvyk starých Keltů přetrvává, kdy se zlatými či stříbrnými srpy odsekávalo jmelí ze stromů. Nezůstali sice žádné pozůstatky nástrojů, ale k jejich mytologii to už patří. Keltové věřili, že jmelí může zajistit plodnost, jak lidí, tak i dobytka.
Stejně jako většina zvyků i tento byl přenesen do novější, křesťanské podoby. Traduje se legenda o tom, že pro Ježíška vyřezal Josef kolébku, právě z větví jmelí.
Zajímavost:
Ve starověku se jmelím vykuřovali domy stejně jako nyní s kadidlem.